Milí čtenáři,
zdraví vás introvertní amatérská švadlena, která miluje minimalismus, kreativní činnosti, pokojovky, zvířata a v neposlední řadě i lahodnou kávu a dobré víno. Mojí největší zálibou je upcyklace, tedy proces, při němž dávám starým věcem nový život. Přešívám oblečení ze second handů a zdobím jej ručně vyšitými obrázky v duchu minimalismu. Ve volném čase nepohrdnu knihou, neboť i literatura je jednou z mých vášní.
Blogování se věnuji od roku 2011, přesněji od 27.12.2011, kdy jsem si tento blog s názvem talk to my moustache založila. Název vyplynul z mé lásky ke kresleným knírkům. Zpočátku jsem měla vidinu módního blogu (asi jako každá blogerka v té době :-)...). Chtěla jsem se věnovat především oblečení a doplňkům. V roce 2017 se všechno změnilo a já propadla kouzlu pomalé módy a dokonce založila svou značku upcyklovaného oblečení, abych myšlenky pomalé módy a samotné upcyklace ještě více šířila.
CO JE UPCYKLACE
Ze starého nové
Upcyklace je proces, který se zasluhuje o zpracování nepoužitého a zbytkového materiálu, aby se nestal odpadem a nezatěžoval životní prostředí. Produkty se tak přetváří z nižší kvality do vyšší. Upcyklací se tedy prodlužuje životnost produktů. Upcyklovat, tím pádem zachránit nějaký produkt před tím, aby skončil na skládce či ve spalovně, se dá prakticky cokoli, nejenom oblečení. Dávat starým věcem novou tvář a druhou šanci má smysl. Co je staré, není nutně ošklivé či nepoužitelné. Spoustu starých věcí můžeme opravit, upravit a dál používat. Proces upcyklace oblečení má velký smysl, neboť kvůli komerční velkovýrobě vzniká nesmyslné množství nových oděvů, které často končí ve spalovnách, protože se ani neprodají. Nač vyrábět něco nového, když to staré ještě slouží? A přesně nad touto otázkou jsem se zamyslela a vznikl nápad přešívání.
CO TVOŘÍM
Minimalistické oblečení ze second handového zboží
Společnými silami se šicím strojem Hubertem se zaměřujeme především na výrobu topů, šatů, sukní a tašek. Snažím se držet minimalistického vzhledu, aby byly upcyklované kousky co nejlépe kombinovatelné s dalším oblečením. A navíc razím heslo: ,,v jednoduchosti je krása". Základem všech upcyklovaných kousků jsou materiály ze second handů. Nejčastěji k upcyklovaní používám košile a trička (spíš pánských střihů, protože mám ráda volné a oversize oblečení), mimo to i stará povlečení či záclony, džínovinu a zkrátka cokoli, co mě během návštěvy second handů bouchne do oka. Hotové výrobky lze zakoupit na e-shopu minimalshop.cz. Snažím se o naskladnění nových kusů dostatečně včas informovat a především tuto informaci často opakovat na svém osobním instagramovém profilu, aby se zájemci ke kouskům dostali co nejdříve. Většina z nově přidaných kousků totiž bývá během chvíle vyprodaná. A bohužel není v mých silách vytvářet každý měsíc desítky a stovky výrobků. Navíc by to bylo i proti samotné udržitelnosti, v níž se má tvorba nese.
CO VŠECHNO STOJÍ ZA VÝROBOU
Práce jednoho člověka
Vzhledem k tomu, že upcyklované kousky nejsou vyrobené z nových látek, nýbrž z již hotového oblečení, je pro mě první krok – hledání vhodného materiálu – podstatně těžší a časově náročnější než pro velkovýrobce nového oblečení, kteří jen naťukají do počítače množství dané látky a hned mohou začít s výrobou. Při hledání materiálu procházím spoustu second handů, pečlivě prohlížím stav oblečení, hledám možné vady a musím brát v potaz i jeho velikost. Tím pádem hledání materiálu nezabere deset minut. Následuje měření, stříhání a sešívání do nové podoby. Doba přešití se odvíjí od náročnosti střihu. Minimální doba přešití se pohybuje okolo dvou hodin. Složitější přešívání i vyšívání pak mnohdy zabere celé odpoledne. Za celým procesem upcyklace stojí pouze jeden člověk, nikoli továrna, a tak je logické, že není za půl hodinky vše hotovo.
JAK JSEM PODLEHLA RUČNÍ TVORBĚ
Jednoduše :-)
V minulosti jsem zastávala názor, že nejsem zručná na manuální práci a že postrádám obrněnost trpělivostí na to, abych mohla něco tvořit. Zmýlila jsem se a zjistila, že mi jsou kreativní a ruční práce velmi blízké a sympatické. Díky jedné své klientce, pro níž už roky pracuji, jsem se začala seznamovat s handmade výrobky, které na svém e-shopu prodává. Od toho byl už jen malý krůček k tomu vyzkoušet vytvořit něco sama. Nákup šicího stroje bylo to první, co jsem na cestě k ruční výrobě učinila. Ve strachu, že si se šicím strojem nebudu rozumět, jsem si koupila jeden z nejlevnějších a už po půl roce zpytovala svědomí, že jsem do stroje měla zainvestovat, neboť mě láska k šití doslova pohltila. Jistá netrpělivost se u mě však projevila. A to tak, že jsem nebyla schopná a vlastně ani ochotná učit se od samého začátku a začít se šitím jednoduchých věcí - například povlaků na polštář, ubrusů apod. Chtěla jsem hned tvořit oblečení. A rozhodně to nebylo na škodu. Pomohlo mi několik DIY videí na YouTube, avšak na většinu věcí jsem si přišla sama metodou pokus-omyl. A protože jsem v té době (rok 2017) poznávala pražské second handy, hned jsem měla nespočet nevyužitého materiálu, který pro moje účely mohl skvěle posloužit. Od lásky k šití přes (pro mě) zábavné hledání zajímavých kousků z druhé ruky následoval další krůček směrem k udržitelnějšímu životu, co se alespoň odívání týče. Díky jedné velmi šikovné slečně jsem se seznámila s problémy textilního odpadu a s procesem upcyklace. A pak už šly second handy a přešívání ruku v ruce se zájmem o pomalou módu. Přehodnotila jsem své nákupy oblečení, poznala zajímavé tvůrce a především si uvědomila, jakou cenu slow fashion a handmade výrobky mají. A protože mi lámou srdce hromady nevyužitého textilu, který se často vyhazuje i bez toho, aniž by byl někdy použit, zaměřila jsem se na jakousi záchranu odložených věcí. Většina z nich je v perfektním stavu a nezaslouží si být spálena nebo pohozena na skládce. Po spoustě přešitých kouscích jsem svou tvorbu obohatila i o vyšívání. Byla to další činnost, na níž si moje sebevědomí nevěřilo. A opět jsem překvapila sebe samu. Možná jsem v této ruční tvorbě nalezla ještě větší zalíbení než v šití. Tak či tak obě činnosti zbožňuju a už se staly součástí mé osoby.